První figurku Indiánky (s růžovou sukénkou a kloboukem) jsem
si vyrobila si v deseti letech. Jedné mojí spolužačce kdosi
přivezl takovouto originální ozdobu přímo z Ameriky. Mě se tak líbila,
že jsem si panenku vypůjčila a tak dlouho okukovala a zkoušela různé
varianty navlékání korálků, až se mi nakonec podařilo si svou panenku udělat.
Až po letech jsem se dozvěděla, že tenkrát, jako malá, jsem sama "objevila"
již dávno objevený postup, kterým se takové panenky běžně dělaly (ovšem za "velkou
louží"). Další dvě figurky - Indián a duhová panenka - pak na sebe nenechaly dlouho čekat.
Souprava náhrdelníku a náušnic byla inspirovaná skutečnými indiánskými šperky,
které jsem objevila v jakési americké knížce o indiánské kultuře. Naštestí tam
také byly obrázkové návody, jak se takové rozety vyšívají, takže i s mou tehdejší znalostí
angličtiny jsem byla schopná postup pochopit a napodobit.
Brože z korálků navlékaných na drátek jsem objevila asi před dvaceti lety v nepříliš
zdařilé fotokopii japonské knížky o korálkách. Samozřejmě psané japonsky. Tady
jsem byla odkázaná pouze na obrázky. Po prvních úspěších (žabička, vlaštovka...)
jsem si troufala víc a víc (trojrozměrná růžička) až jsem zatoužila po motýlech.
A to co nejvěrněji kopírujících přírodu. Jenže to jsem narazila. Přestože jsem do té
doby nashromáždila ohromné zásoby materiálu - korálků, právě ty nejmenší (půlmilimetrové)
jsem měla jen v několika málo barvách.
Proseděla jsem několik hodin nad atlasem zvířat (kapitola o motýlech) a hledala exempláře
mající na svých křídlech jen těch pár barev, které jsem měla k dispozici, a pak je překreslovala
do čtvercové sítě. A tak se narodili Otakárek fenyklový, Babočka admirál, Babočka osiková,
Babočka paví oko. Na letních šatech vypadali zdálky (tak metr) skoro jako opravdoví.
