Všechny čtyři kamarádky se tentokrát vydaly na hory - do Lučan n. Nisou, vyzkoušet své nové zimní oblečení a sportovní potřeby - v Praze nebyla ani vločka.
Každá má pletený svetr a čepičku - co komplet, to trošku jiný tvar, vzor a střih. Ideálním materiálem se ukázala bavlněná příze Sněhurka. Má dostatečnou barevnou škálu a velmi dobře se z ní plete (i vyplétají vzory). Komplety jsou doplněny manžestrovými kalhotami - obě lyžařky, plátěnými kalhotami s kapsou na boku - sáňkařka a pletenou sukénkou - bruslařka. Všechny jsou šité ručně.
Jak byla tvorba oblečení snadná, tak mi dalo zabrat sportovní náčiní. Nejjednodušší byly kožené kozačky pro sáňkařku. U běžkařských botiček, také z kůže, jsem si dokonce troufla našít ozdobnou aplikaci (ze zbytečků po kozačkách). Na vlastní brusle jsem využila prastarou lemovací lištu na linoleum, kterou jsme pracně odstranili při renovaci podlahy v naší nové chaloupce. Je právě tak silná, aby udržela panenku a právě tak slabá, že se dá stříhat i těmi nejobyčenějšími nůžkami na plech. Detailní tvar jsem pak trpělivě vypilovávala pomocí pilníků s různými průřezy. Brusle je připevněna k podrážce (podrážková guma) tak, že jsem krátké "sloupky" mezi vlastní bruslí a botou provlékla podrážkou a na "vnitřní" straně opatrně zahnula. Celéjsem přilepila k vlastní botě.
Nejpracnější obuví byly lyžáčky. Skelet je ze dvou dílů vystřižených z plastové lahve od limonády. Jeden díl tvoří holenní část, druhý díl špičku. Zevnitř jsou lyžáčky vylepeny slabým filcem, abych panenku při obouvání neodřela o hrany plastových dílů, zvenku jsou polepeny vynylovou látkou, sešitou do tvaru boty. Zapínání je na suchý zip, "přezky" jsou z rozstříhaného jistícího plastového kroužku, který zbyde, když otevřete tubu se šumivými vitamíny.
Oboje lyže jsou z překližky - odpadu po manželově výrobě nábytkových doplňků. Dřevo lze ohýbat pokud je dobře povařené - mám zkušenosti z výroby vyřezávaných lidových holubiček. S překližkou to byl můj první pokus. Běžky byly z kousků, kdy vrchní vrstvy byly uříznuty "po létech" a ohýbaly se báječně. Na sjezdovky jsem měla pásky řezané kolmo na léta a při ohýbání se vrstvy "rozlezly". Dalo to trochu práce je přemluvit, aby se vrátily do tvaru co nejbližšímu tomu původnímu. Se zbytkem si poradil pilník a nakonec všechno zakryla akrylová barva. Vázání je vypilováno opět z lemovacího plechového pásku na lino a z drátu. Je funkční!
Na hůlky jsem využila prastará brčka (u nás se nic nevyhodí, co kdyby se to někdy hodilo), kterými jsem prostrčila špejli, na jednom konci zašpičatělou a patřičně obarvenou. "Talíře" jsou vyříznuty, tedy spíš vypižlány z plastových víček od limonád. Sáňky a punčocháče nejsou z mojí dílny. Sáňky jsem kdysi kdesi koupila a punčocháčky jsou součástí originálního oblečku černovlásky Sophie.